"Druhé je mu podobné - miluj svého bližního jako sám sebe." Mt 22:39

 

Tento verš je druhou částí Ježíšova přikázání lásky, kde nejprve říká: "Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí". Pak dodává abychom 'milovali svého bližního jako sami sebe'.

Jsem Zdravotnický záchranář. Už pět let se pohybuji po zdravotnictví. Mám zkušenosti i s velkými fakultními nemocnicemi. Vždy když hledím na fakultní nemocnici Bohunice v Brně, tak se mi vybavuje jenom jedno slovo: "Lidokombinát". Paralela s masem je na místě. Člověku, který je hospitalizován, se dostane velmi kvalitní i dostupné péče. To nechci nikterak zpochybňovat. Jenom jsem měl vždy dojem, že ti lidé, kteří jsou nemocní, tak trpí kromě odtržení od svého prostředí i rodiny i čímsi jiným.

Proces je následující: Pacienta nemocnice "spolkne" -> kompletně ho rozebere formou vyšetření snad na vše -> zapojí se protokoly, jak věci, které nejsou normativní zase normalizovat -> vše se normalizuje, pokud to jde -> finančně se vše ohodnotí, tj. opravdu vše. Výkon lékaře, personálu, spotřeba léků, prostředků, ale i spotřeba povlečení a podobně. To celé se spojí do jedné kolonky "pacient". A posléze je pacient "vyplivnut" zpět, v minimálním možném čase, s minimálními náklady a nakonec, když to přeženeme si ho někdo "odečte z daní".

Vždy jsem přemýšlel, co dělá ten rozdíl v chování personálu. Že k některým pacientům je přístup profesionálně vřelý a k některým profesionálně sterilní. Samozřejmě strašlivě záleží na osobnosti sestry, či lékaře, ale ono je to možná ještě v něčem jiném.

Pacienta zpravidla neznáme. Je někde naložen, projde tímto "mlýnkem na maso" a je vyhozen zpět více méně vyspraven. Jediné co o něm víme, pokud se nezajímáme, tak je to, kolik nás stojí peněz.

Někteří lidé mají známé na odděleních. Ať již primáře, či staniční sestry. Pak najednou už to není jenom někdo, kdo nás stojí tolik a tolik na operacích, ale je to "něčí známý". V tom okamžiku se stává člověkem, protože je ve vztahu k někomu, koho známe a kdo se za něj postavil. Až teď.

Osobně se mi toto zdá jako tragédie našeho zdravotnického systému, která je koneckonců odrazem doby. Peníze jsou v centru všeho. Ne pacient, ale výlohy, které nám za něj vrátí pojišťovna, no a když budeme šikovní, tak tam připočteme něco navíc, abychom na oddělení mohli koupit další krabici rukavic, když jsou rozpočty tak napnuté.

Samozřejmě - lékařská péče této úrovně je závratně drahá. Nicméně peníze jsou jen nástrojem. Pokud se stane cílem všeho, protože jinak není možné vykázat výsledky, pak je to špatně. Jak člověk chce vyčíslit práci sestry, která v noci je u pacienta a drží ho za ruku, když ten brečí strachy? Toto je dle dnešních měřítek práce vyjádřena na hodinu dle tabulkového tarifu, tzn. podle zařazení sesty do 9. platové třídy je tato práce ohodnocena na tu hodinu co u něj byla na cca. Kč 133,- čistého, po zdanění a s přihlédnutím k práci v noci.

Tato cesta je dle mého názoru slepá. Byl jsem svědkem toho, že to, co pacienti nejvíce ocení, je krom nějaké útěchy hlavně to, že jim dáme pocítit, že ve své slabosti mají hodnotu jako lidé.

Musíme převrátit zvrácený postoj, který je tlačen do hlavy každé nastupující generace zdravotníků: "Já jsem pracovník a vy máte pro mě cenu." Je to jasné, každá péče musí být ekonomická.

Ale nezní přeci jenom lépe: "Já jsem pracovník a vy máte pro mě hodnotu."?

Hodnotu jako člověk, ne cenu jako zboží.

Jemný rozdíl, nicméně dnes pomíjený.

 

Je dnes módou říkat, že aktuální pohled na člověka je "moderní", "holistický". Holistický pohled, neboli celistvý pohled na člověk jakožto na "bio-psycho-sociální" bytost. Už samo toto zní dosti nelidsky. Je to moderní? Nezdá se mi. Teorie Holismu má počátek přibližně okolo roku 1920. Období nesmírných a zároveň obludných teorií marxismu, zárodky fašismu a podobných. Lidé se snažili dokázat, že nezáleží na jednotlivci, že neexistuje teorie osobní viny. Že věci jako Bůh, hřích, pravda, jsou jenom prázdné pojmy, které je třeba vymazat. Vše bylo vzato a na první místo byl dán osobní prospěch jednotlivce, ale ne z lidu, ale z "elity" která vládne v pevném řádu, kde každý má právo na to, aby přijal názor který hlásá tato svrchovaná elita.

Bylo to období zrůdností, které se v takové míře v dějinách ještě nevyskytly. Holistický pohled znamená odhlédnutí od jednotlivostí a upřednostnění významu celku před jeho částmi. Co to v praxi znamenalo, to lze jako příklad nalézt napřílad v leninsko-stalinistickém rusku.

Toto je ten úžasně moderní přístup k člověku? 

Je to jenom opakování hrozivých omylů minulosti.

Já vyzývám k reformě do zdravotnictví křesťanského!

Je načase opustit modely a reformy, které jsou plodem století dvacátého, a přijmout výzvu, kterou před nás klade Křesťanství.

Heslem zdravotnictví křesťanského buď: "Miluj svého bližního, jako sám sebe."

Velké kroky začínají těmi malými. A reformátor a průkopník je ten, který udělá krok první.

Nedemonstrujme. Nepalme a neničme co je. Nebojujme se všemi, ale nechme promluvit Krista skrzne nás. Každý pracovník, který je křesťan, ať dělá nejlépe co umí a zároveň se modlí za svoje kolegy, pracoviště a pacienty. Ať podporuje každého kdo nevěří, ale přesto je vidět, že ten člověk vnímá sebe ve zdravotnictví jako své poslání.

Pokud budeme přináše Krista v jednotlivostech našeho dne a vše obětujeme Jemu a umožníme, aby On promluvil skrze nás, pak se bude zdravotnictví stávat produktem Božským, nikoliv lidským.

Celá reforma je složitá, neproveditelná nyní. Ale pokud se bude malá skupinka snažit o to, hlásat Krista tam kde jsou, pak věřím tomu, že stejně jako se Křesťanství rozšířilo po Blízkém Východě a Evropě rychlostí hořícího ohně, bude v Boží moci rozšířit tento plamen i v našem zdravotnictví a skrze změnu jednotlivce bude proměna i celá skupina. Když se tak stane, tak reforma nebude příčinou změn, ale jejich důsledkem.

Modli se a pracuj.

K tomu ať nám dopomáhá Bůh.

Josef Vacek