Cogito?

Hra o Trůny je jedna z knih G. R. R. Martina, Amerického spisovatele, který svoji ságu nazývá romány Píseň ledu a ohně.

Rád bych se zaměřil na seriálovou adaptaci produkce HBO, kterou zpracovali pánové David Benioff a D. B. Weiss.

Sám Martin uznává, že tito pánové interpretují seriál, jenž nazvali podle jeho první knihy Hra o Trůny, v některých ohledech značně volně. Seriál má velkou sledovanost všude, kde je možné nalézt internetové připojení. A probíhá i značná fascinace a zosobnění se s hrdiny této seriálové ságy.

Navzdory široké dostupnosti je toto fantasy psáno jako fantasy pro dospělé. Tedy již určitým způsobem zformované diváky či čtenáře. Je dobré toto zdůraznit. Lidé hledající své místo v životě, hledají vzory, ke kterým by mohli vzhlížet. Mnohdy se tyto nachází v literatuře, v osobním životě i jinde. Ale právě u čtenářů fantasy, respektive u i diváků, může dojít k velkému ztotožnění s hlavními charaktery čtených a svým způsobem hluboce osobně prožívaných románů. U diváků samozřejmě je přirozené se ohradit, že je to "pouze" seriál a nemá nic společného s reálným životem. Kde najdete draky, kouzla, měniče, chodce, prastaré?

Ano, to je pravda, ale často se zapomíná na to, že obrazy, které vidíme, či přijmeme v nás vyvolávají dojmy i emoce, které působí velmi dlouho, i když jsme již dávno přerušili sledování takovýchto obrazů.

Nevěříte? Vzpomeňte si na to, kdy jste naposledy sledovali OPRAVDU dobrý horor a další týden jste i po svém vlastním bytě či pokoji chodili s určitou mrazivou nejistotou, i když jste věděli, že film skončil, byla to fikce a s vámi osobně to nemá co dělat.

Toto poukazování se zdá naprosto zbytečné, protože kdo by se řídil podle nějakého seriálu, byť by v něm bylo sebevíce násilí?

Odpoveď je v pravidelnosti, se kterou dané vjemy přijímáme. Pravidelně se dívejte na nějakou strašlivou scénu. Časem vůči ní otupíte. Potom ji začnete pozorovat se zvědavostí a když tomu necháte i čas, tak ty scény začnete i vyhledávat, protože vás něčím zaujaly. A jakmile necháte tyto působit dost dlouho, pak se vám může stát, že scénu, například mučení, chcete vidět naživo, prostě proto abyste zjistili, zda je to naživo opravdu tak hrozné jako ve filmu. A když tuto kaskádu nenarušíte, tak se přistihnete u toho, že někoho mučíte, protože je to jediný způsob jak zjistit opravdu o co se jedná.

Určitě řeknete, že je tohle sice pěkné, ale se seriálem to vůbec nesouvisí, tak co to tady pouštím vůbec do éteru?

Sám jsem sledoval všechny díly tohoto seriálu a musím říct, že poslední dobou docházím k nepříjemným zjištěním.

Začíná mi vadit, že seriál, který je opravdu krásně řemeslně zvládnuté fantasy je neuvěřitelně nevyváženým dílem.

Seriál je zaměřen na zobrazování nejvyšší politky, pletichaření, osudů lidí i národů, malých osobních osudů a důsledků absolutního boje o moc. Jinými slovy: zla, zvráceností, násilí, sexu a mnoha psychologických a patologických poruch a dává okatě najevo, že: "tak to prostě chodí".

Ano chodí. Mám zkušenost s lidmi, kteří se pohybovali nějaký čas v politice a jistě by to potvrdili. Sami vidíme třeba na Sýrii, že ve válce nejsou pravidla a trpí všichni. Ano, toto Hra o Trůny zobrazuje opravdu věrně.

Věrně zobrazuje svět, který je zcela podřízen lidem, lidským touhám a není tam jediná přítomnost ekvivalentu křesťanského Boha, či jiného boha, který tvořil protiváhu sobeckým emocím, zvráceným tužbám, či vždy podmínečné lásce. Pokud sleduje seriál někdo, kdo nemá možnost konfrontovat toto s křesťanstvím, či nějakou formou absolutně nepodmíněčné lásky, kterou představuje Ježíš Kristus, pak může propadnout dojmu, že je tomu tak i ve skutečnosti. Přičemž, ač se to tak na první pohled nejeví, opak je pravdou.

Padesát minut trvající seriálový díl. Čtyři série po deseti dílech. Dva tisíce minut. Třicet tři a půl hodiny, kdy na vás nepřetržitě působí všechno špatné co lze potkat, nekorigované silou Dobra. To je hodně času na zlo. Pokud si vezmeme, že průměrného muže rozhodí pět vteřin pohledu na fotku nahé ženy a je to dost dlouho na to, aby se to jeho myšlenky rozvinulo nežádoucím směrem na poměrně dlouhý časový úsek, pak 33 hodin postupné expozice je skutečně hodně.

Nyní k samotné Hře. Všechny postavy, které představovaly alespoň pokus o dodržování pravidel, která by se dala nějakým způsobem považovat za objektivně dobrá byly zpravidla zesměšňovány, zneucívány, týrány, mučeny a zpravidla nějakou ošklivou a většinou veřejnou smrtí zabity.

Samozřejmě, ve vysoké politice se nehledí na morálku, ale pouze na moc. Tomu je ale přizpůsoben celý seriál, kdy se všechny postavy chovají tak, jako by jediné co poznaly byla bezohledná sobecká manipulace a politikaření na nejvyšších místech. To je statisticky nemožné a nereálné. Byť většina hlavních postav je s těmito místy spojena.

Každý pokus o to konat dobro je nemilosrně zahlazen, potrestán. Každý kdo zkouší milosrdenství, projevení důvěry a odpuštění je označen za hlupáka a bývá obvykle odstraněn. Vítězí jen sobectví. Vítězí jen hrubost. Vítězí se jenom tak, že svého protivíníka zneuctíme a zničíme odporným způsobem.

Pokud postavy, které zkoušely konat dobro, samy přistoupí na tuto cestu, pak se jim najednou začne dařit, protože přijdou na to, jak "to chodí".

Tato dikce seriálu mi přijde zvrhlá.

Vystavuje se na odiv incest, sex s cizími manželkami, prostitutkami, příslušníky stejného pohlaví. Jediná postava, která žila manželský život alespoň trochu věrně, či se o to snažila: Eddard Stark, byla zabita nejrychleji ze všech.

Samotné průběhy tohoto všeho jsou velmi explicitní. A dávají na odiv to, že sex a nahota je jenom od toho, abychom se ji nasytili, abychom toho druhého měli jenom jako nástroj, prostředek k vlastnímu uspokojení. Tělo, které ukojí naše potřeby a více nás nezajímá...

Odpuštění neexistuje. Postavy, které po něm touží a pokorně pro něj přijdou na kolenou, jsou zašlapány do země a zavrženy. Existuje jenom pomsta. Někdo vám ublížil? ZABIJTE HO! Ujme se vás někdo, kdo chce sdílet prostor s vámi, protože je slabý a stará se o svoji malou dceru? Dohodne se s vámi, že ho ochráníte a dá vám najíst? Ujme se vás, i když ví, že na vás nestačí? Ubližte mu, napadněte ho -VŽDYŤ NEPŘEŽIJE! KDYŽ NEPŘEŽIJE, PROČ BY MĚL VLASTNIT STŘÍBRO, UŽ JE MRTVÝ!! NEBO DO ZIMY BUDE, TO JE DŮVOD PROČ HO ZMRZAČIT A OKRÁST! JE SLABÝ, NEZASLOUŽÍ SI PROTO ŽÍT!!

Dikce seriálu je absolutní esencí světskosti. Svět zbavený Boha.

Nesmyslné násilí. Nesmyslné mučení. Agrese bez příčiny. To vše je zobrazováno jako zcela normální. Vždyť tak to chodí. Kdo hledá své vzory, jistě je zde najde.

Já bych je zde ovšem po poznání Boha hledat nechtěl.

Závratná nevyváženost je ovšem korunována někým, kdo ve mně jitří emoce největší měrou.

Je zde ukázána postava, která svým pánem, kterému duchovně i tělesně slouží, strčí lidi i bohy těch zemí do kapsy. Nikdo se neschová. Nikdo neunikne, pokud se na něj zaměří. Všichni jsou proti Pánu světla bezmocní.

Je to postava rudé kněžky. Žena s rudými vlasy. Šíří náboženství Pána světla. Nebo lépe Toho, který nosí světlo. Světlonoše.

Její dikce je neúprosná. Vše, co uděláte ve jménu Pána světla, je správné. Kdo nevěří je potřeba být očištěni ohněm hranice, aby jejich hříšné nepřijímající tělo pozřel plamen a oni mohli být osvobozeni. Používá rituální oběti krve, k dosažení vlastních cílů. Vše k vlastnímu uspokojení a uspokojení Pána světla je tímto povoleno.

Mimomanželským stykem, ke kterému svedla jednoho z kandidátů na krále Západozemí, byl počat démon, kterého porodila a on zabil jednoho z jeho protivníků.

Každého trochu znalého musí zamrazit. Toto je explicitní vyjádření nejhorší a nejhrubší sexuální magie. Místo svátostného styku manželů, kteří se sobě odevzdali, aby mohlo být počato dítě, je tu rituální zlomení manželské smlouvy ve své nejhorší podstatě, které nevede ke vzniku nového života ale smrti. Personifikuje se početí démona.

Jde o satanismus nejhlubšího ražení.

Kněžka je kněžka Satana. Který je tak dokonce nazýván. Pán světla. Ten který vládne světlu. Ne Ten který vládne světlem. Ten který vládne světlu. Světlonoš. Lucifer.

Dikce, že je vše k našemu prospěchu dovoleno, je dikcí satanistů. Zcela explicitně je zde oslavován Satanismus, protože všichni jsou proti tomuto Pánu světla bezmocní.

Není divu.

I na tomto světě je každý, kdo stojí sám bez Boha, ztracený proti moci temnoty. Satan byl Cherubín. Druhý z nejvyšších kůrů andělských. (Dokonce nebyl ani nejvyšší. :) ) A každý, kdo se odvrátí od Boha a jde svoji cestou je jím dříve či později ovlivněn a pokud si to neuvědomí, pak i pohlcen.

Natož si pak představte unipolární svět, kde NEEXISTUJE protiváha tohoto zla. Žádný Bůh, jen Satan. Aniž si to nikdo neuvědomuje, vítězí tam jen zlo. Hra o Trůny je předobrazem pekla. Světa bez Boha.

Zde se podle mého bere obrovská nevyváženost seriálu. Není to jako příběhy, kde dobro nakonec zvítězilo, i když se tomu tak zprvu nedalo věřit. 

Je to příběh, který Dobro postrádá.

Je možné dále seriál sledovat. Pokud jsme ukotveni v Bohu, pak nás to jenom může rozrušit. Ale je nutné sledovat odvar čistého zla bez naděje? Byť by byl v sebelepším a sebekrásněji řemeslně zpracovaném hábitu, dívá se na nás skrze tento příběh smrt. Proto je asi tak populární. Kdo sleduje tento seriál je vlastně hluboce fascinován zlem, které na sebe nechá skrytě působit.

Najdou se lidé, kteří toto přečtou a budou říkat, že tak slaboduší nejsou. Umí vše rozlišit a já zde jen propadám hysterii. Ale kapka vody, která dopadá na stejné místo dost dlouho, prorazí kámen. To je to nebezpečí, které vidím v pravidelné konzumaci bezduchého zla. Nakonec si v nás prorazí cestu, byť se tomu bráníme odolností dobra. Ale pokud zůstaneme v tomto vlivu moc dlouho, stejně jako kapky pronikne skrz.